Co je prasečí chřipka

Prasečí chřipka je vysoce kontaktní, akutní virové onemocnění respiračního traktu prasat způsobené chřipkovým virem typu A/H1N1 (mezinárodně Swine influenza A(H1N1)), ale mezi prasaty cirkulují i další subtypy (např. H1N2, H3N1, H3N2). Mortalita je nízká (1-4%) a úzdrava zvířat nastává během 7-10 dní.

Virus se šíří mezi prasaty aerosolem, nepřímým kontaktem nebo asymptomatickými nosiči viru. Onemocnění u prasat obvykle začíná rychlým nástupem vysoké teploty, otupělostí, ztrátou žravosti, namáhavým dýcháním a kašlem, ale běžné jsou i subklinické průběhy onemocnění. Prasečí chřipka se může vyskytnout i u divokých ptáků, drůbeže, koní a lidí.

Mezidruhový přenos onemocnění byl považován za vzácný. Lidé za normálních okolností touto nemocí neonemocní, ale k nakažení lidí může dojít a stává se to.

Novinky:

Ve světě zemřelo na první epidemii prasečí chřipky (swine flu) něco kolem 12 000 lidí. První vlna epidemie skončila. O tom jestli bude pokračovat nový kmen se zatím neví.


V minulosti byl zaznamenán přenos viru prasečí chřipky z člověka na člověka, ale přenos se omezil na maximálně tři lidi.

Je to tedy prasečí nebo mexická chřipka?

Lidská varianta prasečí chřipky získala své pojmenování proto, že jedna z jejích povrchových bílkovin je nejpodobnější virům, které obvykle infikují prasata. Ve skutečnosti v sobě ale kombinuje 4 genetické segmenty virů severoamerického prasečího, euroasijského prasečího, severoamerického ptačíto a lidského.
Prasečí chřipka není záležitostí prasat, protože se šíří od člověka k člověku. Jde o úplně nový, dosud neznámý podtyp. Proto také dostal další název "Nová chřipka". Patří do kmene označovaného H1N1, tedy do stejného, který před téměř stoletím způsobil nejsmrtelnější, španělskou chřipku.

Právem jej odborníci řadí mezi viry schopné potenciálně vyvolat pandemii. Těch je ovšem mnohem více. Z důvodů základní lidské vlastnosti hledat za vším viníka, kterého můžu potrestat nebo vyhladit, se zvolil název "Mexická chřipka".

Chřipka nikoliv nachlazení

Klasická chřipka je nakažlivá nemoc způsobena RNA virem z rodu Orthomyxoviridae. Chřipku doprovázejí vysoké horečky a nedá se jí tak lehce a bez následků přechodit. Virus chřipky je nesmírně proměnlivý, každý rok se objevuje nová varianta, a proto proti němu lidský imunitní systém není přizpůsobený a musí začít s adaptací odznovu. Na chřipkové onemocnění každoročně ve světě umírá až půl milionu lidí. V Česku pak každý rok několik desítek, zejména starších či oslabených.

Existují 3 základní typy chřipkových virů:

• Chřipkové viry A infikující savce a ptáky (sem patří i prasečí chřipka)
• Chřipkové viry B infikující jen lidi
• Chřipkové viry C infikující lidi a prasata

Typ A chřipkového viru je typ nejvíc způsobující epidemie a pandemie. Je to proto, že chřipkové viry A mohou podstoupit výraznou antigenovou změnu a jednak najít nový imunitní cíl u citlivých lidí, jednak svou změnou zcela znehodnotit imunizaci předchozími infekcemi (takže se opět šíří jako v panenské populaci). Populace je obvykle víc odolná proti chřipkám typu B a C, protože tyto typy nemají takovou schopnost mutací a rekombinací a případný antigenový posun je obvykle nepatrný. To má též za následek, že člověk s nenarušeným imunitním systémem zpravidla může onemocnět viry typu B či C jen jednou za život.

Hlavní typ viru Mexické chřipky.

Chřipkové viry typu A mohou být dál klasifikovány podle virových kapsidových proteinů - hemaglutinin (zkratka HA nebo H) a neuraminidáze (zkratka NA nebo N), které jsou základní pro životní cyklus viru. 15 podtypů H a 9 podtypů N bylo identifikováno pro chřipkový vir typu A. Jen 1 podtyp H a 1 podtyp N byly identifikovány pro chřipkový vir typu B. V současnosti jsou nejrozšířenější antigenové varianty chřipkového viru typu A variace H1N1 a H3N2.

Existují ještě další variace a proto specifické chřipkové kmenové oddíly jsou identifikovány standardním názvoslovím specifikujícím typ viru, geografickou polohu prvního výskytu viru, rok izolování, pořadové číslo izolování, a subtypy HA a NA (např. názvy A/Moscow/10/99 (H3N2) a B/Hongkong/330/2001).

Chřipkové pandemie a epidemie

Zrádnost chřipkového viru je ta, že jednou za pár desetiletí zmutuje tak výrazně, že je lidský imunitní systém proti němu naprostot bezbranný. Potom vypukne epidemie až pandemie, což je epidemie celosvětových rozměrů.

V historii posledních 100 let byly přibližně 4 hlavní vlny, když pomineme Ruskou chřipku z roku 1889–90 (kmen H2N2) - asi 1 milion mrtvých.

4 hlavní vlny epiedemií a pandemií v 20. století.

První pandemie chřipkového viru - kmen H1N1

se objevila v roce 1918 , říká se jí Španělská chřipka, která probíhala v letech 1918-1920. Mortalita pandemie je odhadována na 2,5-5 %, počet obětí se odhaduje mezi 20-100 milióny lidí. Dnešní výzkum řadí mezi příčiny vysoké úmrtnosti a neobvyklého věkového profilu obětí efekt „cytokinové bouře“ - virus způsobil přehnanou reakci imunitního systému, který zhoršil příznaky a zvýšil úmrtnost, především u dospělých mezi 20 a 40 lety, kteří jsou proti běžným chřipkám nejodolnější. Španělská chřipka vznikla přenosem z ptáků, stejně jako H5N1 – podtyp viru ptačí chřipky, který je v současné době rozšířen v ptačích populacích na většině území Asie a Evropy.

---

Druhá pandemie chřipkového viru - kmen H1N1

byla v roce 1946 , zvaná Australská chřipka v období po konci druhé světové války.

---

Třetí pandemie chřipkového viru - kmen H2N2

byla v roce 1957–58 , zvaná Asijská chřipka a 1 milion až 1,5 milionu zemřelých

---

Čtvrtá pandemie chřipkového viru - kmen H3N2

se objevila v hongkongu v roce 1968 a trvala do roku 1969, zvaná proto Hongkongská chřipka s asi 700 000 mrtvými.

---

I přes vzniklou paniku v New Jersey v roce 1976 (prasečí chřipka), celosvětově v roce 1977 (ruská chřipka) a v Hongkongu a jiných zemí Asie v roce 1997 (ptačí chřipka), nebyly od roku 1969 zaznamenány velké epidemie s vysokou mírou smrtnosti.